Proč dítě nemluví anglicky, i když angličtině rozumí?

Vaše dítě chodí na angličtinu už několik měsíců. Ve školce nebo na kroužku krásně spolupracuje, rozumí pokynům a zapojuje se do aktivit. Jenže doma? Když se zeptáte, jak se anglicky řekne "kočka", jen pokrčí rameny. Znamená to, že se nic nenaučilo? 

Vůbec ne.

Právě s tímto omylem se při výuce angličtiny v mateřských školách setkávám velmi často.

Za několik let, co učím angličtinu v mateřských školách, jsem tuto otázku od rodičů slyšela nesčetněkrát. A téměř pokaždé se nakonec ukázalo, že dítě rozumělo mnohem více, než si jeho rodiče mysleli. 

Mnoho rodičů má obavy, že když dítě ještě nemluví anglicky, během lekcí se nic nenaučilo.

Děti si nejprve budují porozumění angličtině. Poslouchají, pozorují a postupně si spojují nová anglická slova s pohybem, obrázky i konkrétními situacemi.

V tomto článku si ukážeme, proč dítě nemusí anglicky mluvit, přestože jí dobře rozumí, co znamená období označované jako silent period, jak poznáte skutečné pokroky a proč není dobré dítě do mluvení nutit. 

Pokud vás zajímá, kdy děti obvykle začínají angličtině rozumět a jaké pokroky lze očekávat během prvních měsíců výuky, doporučuji si přečíst také článek Jak dlouho trvá, než dítě začne rozumět angličtině?

Je normální, že dítě po několika měsících anglicky nemluví?

Ano. A dokonce je to mnohem častější, než si většina rodičů myslí.

Když se malé dítě učí svůj mateřský jazyk, také dlouhé měsíce pouze poslouchá. Pozoruje rodiče, spojuje slova s předměty a situacemi a postupně si vytváří vlastní slovní zásobu. Nikdo neočekává, že začne po několika týdnech mluvit ve větách.

U cizího jazyka je to velmi podobné.

Nejdříve přichází porozumění, teprve potom mluvení.

Právě proto není důležité, kolik anglických vět dítě po několika lekcích řekne. Mnohem důležitější je, jestli rozumí tomu, co slyší.

A to je často mnohem větší pokrok, než si rodiče uvědomují.

Co je silent period?

Možná jste už narazili na pojem silent period, tedy období ticha. 

Nejde o žádný problém ani známku toho, že by se dítě neučilo. Naopak.

Je to přirozená fáze osvojování cizího jazyka, během které dítě především poslouchá, pozoruje a ukládá si nové informace.

Mozek si spojuje nová slova s obrázky, pohybem, situacemi i emocemi.

Teprve když se dítě cítí jistě, začne jazyk samo používat.

Každé dítě má přitom své vlastní tempo. Některé začne opakovat slovíčka po několika týdnech, jiné až po několika měsících.

Ani jedna varianta není špatně.

Jak poznám, že se moje dítě opravdu učí?

To je otázka, kterou dostávám od rodičů snad nejčastěji.

Pokrok totiž nemusí být vidět podle toho, kolik dítě mluví.

Mnohem důležitější je sledovat jiné signály.

Například když dítě:

• správně reaguje na jednoduché pokyny,
• ukáže správný obrázek,
• pozná známá zvířata nebo barvy,
• začne si pobrukovat anglickou písničku,
• při hře spontánně použije jednotlivá anglická slovíčka,
• směje se ve správnou chvíli při anglickém příběhu,
• zapojuje se do aktivit, i když zatím samo nemluví.

To všechno znamená, že se jazyk učí.

A právě porozumění je základ, na kterém se později staví mluvení.

Více o tom, co je cílem předškolní výuky angličtiny a co se děti během školního roku skutečně naučí, najdete také v článku Angličtina ve školce: co se děti naučí během školního roku?

Z mé zkušenosti: Dítě doma často nemluví jen proto, že je v jiném prostředí

Tuhle situaci zažívám opravdu často.

Rodiče mi po lekci řeknou: "Paní učitelko, on doma anglicky vůbec nemluví."

Nebo: "Když se ho zeptám, jak se řekne kravička, vůbec neodpoví."

Jenže právě tady bývá největší nedorozumění.

Doma se rodiče často ptají česky: "Jak se řekne kravička?"

Jenže dítě není zvyklé překládat z češtiny do angličtiny.

Na lekcích totiž neprobíhá výuka formou překládání slovíček.

Děti ode mě pravidelně slyší celé věty.

Například: "What is it?" "Is it an animal?" "Is it a dog or a cow?"

Na takové otázky jsou zvyklé reagovat.

Neučí se přemýšlet stylem kravička = cow.

Učí se přirozeně komunikovat.

A právě proto doma někdy neodpoví na českou otázku, přestože by na stejnou situaci během lekce odpověděly bez zaváhání.

To neznamená, že angličtinu neumí. Jen je pro ně domácí situace úplně jiná.

Když rodiče vidí dítě při skutečné komunikaci, bývají překvapení

Jedna situace se mi vybavuje poměrně často.

Po skončení lekce někdy odcházím stejnou cestou jako některé dítě se svými rodiči.

Povídáme si a najednou třeba uvidíme kočku.

Řeknu: "Aničko, have a look! What is it?"

Anička se podívá a úplně přirozeně odpoví: "It is a cat."

Pokračuji dál: "What colour is the cat?"

A ona bez přemýšlení odpoví: "White."

V tu chvíli se rodiče často usmějí a řeknou něco jako: "To snad není možné. Doma z ní nedostaneme ani jedno anglické slovíčko."

Přitom rozdíl není v tom, že by dítě doma všechno zapomnělo.

Rozdíl je v prostředí.

Na lekcích děti angličtinu pravidelně poslouchají, vědí, jaké otázky přicházejí, cítí se bezpečně a vidí, že odpovídají i ostatní kamarádi. Někdo odpoví celou větou, jiný jedním slovem. Nikdo se nebojí udělat chybu.

Díky tomu reagují přirozeně.

Doma ale najednou dostanou otázku úplně jiným způsobem, v češtině a často ještě s očekáváním, že musí odpovědět správně.

Není proto divu, že někdy raději neřeknou nic.

To však rozhodně neznamená, že se angličtinu neučí.

Proč dítě do mluvení nenutit

Je naprosto přirozené, že rodiče chtějí vidět výsledky. Když dítě začne chodit na angličtinu, těší se na první slovíčka a věty. Někdy proto doma zkouší, co si dítě pamatuje.

"Jak se řekne anglicky pejsek?"

"A co kravička?"

"Řekni babičce něco anglicky."

Tyto otázky jsou vedené dobrým úmyslem, ale některé děti mohou dostat pod zbytečný tlak.

Stejně jako dospělým se ani dětem nechce mluvit, když mají pocit, že jsou zkoušené. Obzvlášť pokud si nejsou stoprocentně jisté správnou odpovědí.

Ve školce nebo na kroužku je atmosféra úplně jiná. Děti si hrají, zpívají, běhají, ukazují obrázky a angličtina je přirozenou součástí celé lekce. Nepřemýšlí nad tím, že právě "odpovídají správně". Prostě komunikují.

Proto rodičům vždy doporučuji jedno jednoduché pravidlo:

Nevytvářejte doma z angličtiny zkoušení. Vytvářejte společné zážitky.

Jak mohou rodiče dítě podpořit doma?

Dobrou zprávou je, že nemusíte umět perfektně anglicky.

To nejcennější, co dítěti můžete dát, je pozitivní zkušenost s jazykem.

Místo otázky: "Jak se řekne anglicky kočka?"

zkuste například při prohlížení knížky říct: "What is it?"

Nebo: "Can you see a dog?"

Nemusíte používat dlouhé věty. Důležité je, aby dítě slyšelo angličtinu podobným způsobem jako během lekcí.

Pomáhá také:

• poslouchat známé písničky,
• společně si prohlížet obrázkové knížky,
• pojmenovávat zvířata, barvy nebo hračky,
• hrát jednoduché pohybové hry,
• dítě pochválit za každou snahu.

Stačí pět až deset minut několikrát týdně. Pravidelnost je mnohem důležitější než délka.

Pokud hledáte další inspiraci, jak angličtinu doma dětem zpříjemnit, podívejte se také na článek Jak využít pracovní listy při výuce angličtiny? Praktické tipy pro rodiče i učitele.

Každé dítě je jiné

Jako učitelé to vidíme každý den. Ve stejné skupince může sedět osm dětí.

Jedno opakuje každé nové slovíčko. Druhé odpovídá pouze kývnutím.

Třetí několik měsíců téměř nepromluví.

Když bychom je hodnotili jen podle toho, kolik mluví, mohli bychom dojít k závěru, že některé z nich zaostává.

Jenže skutečnost bývá úplně jiná.

To dítě, které dlouho mlčí, často bez problémů rozumí pokynům, správně reaguje na otázky a při hrách ví přesně, co má dělat.

Navenek tedy působí, že angličtinu neumí. Uvnitř si ale buduje velmi pevné základy. Proto není dobré děti mezi sebou porovnávat.

Stejně jako se liší v tom, kdy začnou jezdit na kole nebo číst první slova, liší se i v osvojování cizího jazyka.

Co vídám u starších dětí

Podobnou zkušenost mám i z individuálního doučování na základní škole.

Často za mnou přijdou děti, které se několik let učily anglická slovíčka nazpaměť. Umí je napsat do testu, ale když se jich zeptám jednoduchou otázkou v angličtině, nevědí, jak reagovat.

Naopak děti, které byly odmala zvyklé angličtinu poslouchat a používat v běžných situacích, se obvykle nebojí komunikovat. Možná neznají každé slovíčko, ale dokážou si poradit.

Právě proto se při výuce snažím, aby děti od začátku slyšely celou angličtinu v kontextu, ne jen izolovaná slovíčka.

Více o tom, jak kvalitní výuka vypadá a podle čeho ji mohou rodiče poznat, se dočtete v článku Jak poznat kvalitní kurz angličtiny pro děti? 10 věcí, na které by se rodiče měli zaměřit.

Největší chybou je očekávat okamžité výsledky

Dnes jsme zvyklí mít všechno rychle. U jazyků to ale nefunguje.

Dítě potřebuje stovky situací, při kterých uslyší stejná slova, věty a spojení. Teprve potom je začne samo používat.

Je to podobné jako při stavbě domu. Nejdříve vznikají základy. Ty nejsou vidět. Přesto jsou tou nejdůležitější částí celé stavby.

Stejné je to s angličtinou. 

Porozumění je základem.

Mluvení je až dalším krokem.

Závěr

Pokud vaše dítě po několika měsících angličtiny ještě nemluví, neznamená to, že se nic nenaučilo.

Možná právě prochází obdobím, které je pro osvojování jazyka naprosto přirozené.

Možná doma neodpovídá proto, že je zvyklé komunikovat anglicky jiným způsobem.

A možná vás jednoho dne stejně překvapí jako mnoho rodičů mých žáků, když v běžné situaci bez přemýšlení odpoví na anglickou otázku.

Ne proto, že se ji právě naučilo.

Ale proto, že bylo připravené ji použít.

Jako učitelka angličtiny nejen v mateřské škole jsem se mnohokrát přesvědčila, že děti často rozumí mnohem více, než dokážou samy říct. Proto rodičům vždy doporučuji jediné – dopřejte dětem čas, radost z učení a bezpečné prostředí. Výsledky se dostaví. A často přijdou ve chvíli, kdy je budete čekat nejméně.

Pokud stále váháte, zda má výuka angličtiny v předškolním věku smysl, doporučuji vám přečíst také článek Brání angličtina rozvoji češtiny? Proč má angličtina pro děti smysl už ve školce?

Nejčastější otázky rodičů

Jak dlouho může trvat silent period?

U každého dítěte je jiná. U některých trvá několik týdnů, u jiných několik měsíců. Důležité je sledovat především porozumění, ne množství vyslovených slov.

Je normální, že dítě doma anglicky nemluví?

Ano. Doma je v jiném prostředí než na lekci. Otázky jsou formulované jinak a dítě často nemá potřebu nebo jistotu odpovědět.

Mám dítě doma zkoušet?

Spíše ne. Mnohem lepší je vytvořit přirozené situace, při kterých může angličtinu používat bez stresu.

Co když moje dítě odpovídá jen jedním slovem?

Je to naprosto v pořádku. Jednoslovné odpovědi jsou přirozeným krokem na cestě k delším větám.

Jak poznám, že kurz angličtiny dítěti opravdu prospívá?

Nesledujte jen to, kolik slov dítě řekne. Všímejte si, zda rozumí pokynům, těší se na lekce, zapojuje se do aktivit a má z angličtiny radost. To jsou často mnohem lepší ukazatele skutečného pokroku.